Konečně žijeme ve věku, kdy se duševnímu zdraví dostává pozornosti a důležitosti, kterou si zaslouží. V této souvislosti je velmi důležité pochopení dopadu minulosti, zejména dětství, na náš dnešní život. To platí zejména o vztazích. Potíže zažité jako dítě se často mohou projevit později v životě, což ztěžuje vztahy.
Bylo pozorováno 7 charakteristických znaků, které svědčí o tom, že váš partner stále trpí následky svých těžkých zážitků z dětství.
7 známek toho, že těžké dětství vašeho partnera ovlivňuje váš dnešní vztah
- Otázky důvěry
- Mohou být citově vzdálení
- Je pro ně těžké vyjádřit svou lásku
- Mají vysoký smysl pro zodpovědnost
- Jsou příliš nezávislí
- Mají strach z opuštění
- Mohou být překvapivě odolné
Pochopení prozrazujících znaků vám může pomoci spolupracovat na podpoře vašeho partnera a zlepšení vašeho vztahu.
Otázky důvěry
Možná se vám stalo, že váš partner ukázal, že je pro něj těžké se na vás spolehnout, a to i v těch nejtriviálnějších věcech. I když se to zdá nevysvětlitelné, je to chování, které se vysvětluje, pokud rozumíte jeho zážitkům z dětství. Pokud prožili těžké dětství, jejich důvěra byla mnohokrát narušena. Je velmi běžné, že lidé, kteří měli v dětství nepříznivé zkušenosti, nejsou schopni snadno důvěřovat ostatním.
Tito lidé byli mnohokrát zklamáni důležitými lidmi z jejich rodiny, kteří by je měli podporovat. Z tohoto důvodu je pro ně nyní obtížné věřit někomu jinému. Jejich chování však s vámi nemá nic společného. Věřte tomu nebo ne, zůstalo to jako strach od jejich dětství. Z tohoto důvodu je nutná trpělivost a pochopení. Budování důvěry je časově náročný proces, zejména u člověka s traumatickými zážitky z dětství.
Mohou být citově vzdálení
Pokud je váš partner emocionálně vzdálený, dokonce i v těch nejintimnějších chvílích, máte pocit, jako by si vždy ponechal část sebe, kterou neodhaluje a nechce ji sdílet. Toto chování vás může zmást, protože blízkost je ve vztazích vším. Pokud budete pozorovat, možná si uvědomíte, že existuje nějaké základní vysvětlení. Pro lidi, kteří zažili těžké dětství, je emoční vzdálenost obranným mechanismem.
Navzdory tomu, že mají stejně hluboké city jako všichni ostatní, naučili se je potlačovat a skrývat ve snaze chránit se. Ve skutečnosti si tito lidé neustále všímají svých pocitů, ale rozhodnou se je nevyjadřovat.
Důvodem je to, že se naučili, že vyjadřování emocí může vést ke zranitelnosti, která se v minulosti stala příčinou emocionální bolesti nebo zklamání. Pokud je tomu tak i ve vašem vztahu, je potřeba trpělivost a empatie. Časem bude váš partner schopen uvolnit svou obranu a ukázat vám svou emocionálnější a citlivější stránku.
Je pro ně těžké vyjádřit svou lásku
Ač se to může zdát paradoxní, lidem, kteří zažili těžké dětství, může být těžké vyjádřit svou lásku. Dítě vychované v turbulentním prostředí možná nedostávalo lásku nebo náklonnost pravidelně, což je nezbytné pro emocionální naplnění.
V takových případech se dítě učí přežít a ne se rozvíjet a být spokojené ve svých citových vztazích. Stejné chování se projevuje i v dospělosti. Pamatujte, že tyto potíže s vyjadřováním neznamená, že necítí lásku, často ve skutečnosti je jejich láska velmi hluboká. Jeho projev je pro ně ale velkou překážkou. Zdá se, že musí komunikovat v jazyce, kterým se nikdy nenaučili mluvit.
Pokud jste ve vztahu s někým, kdo prožil těžké dětství, je nezbytné pochopit, že váš člověk má stále mechanismy přežití, které mu v minulosti pomáhaly. Bez obav ze společenských klišé se snažte vytvořit podmínky, které vašemu partnerovi vytvoří jistotu, aby se cítil přijímán a milován. Pomůžete mu tak vyjádřit svou lásku jedinečným způsobem.
Mají vysoký smysl pro zodpovědnost
Pokud měl váš partner těžké dětství, může se vyznačovat silným smyslem pro zodpovědnost. Často totiž museli přebírat povinnosti nepřiměřené jejich dětství, jako je hlídání mladšího sourozence nebo domácí práce. Na úrovni vztahu je tento pocit vyjádřen jako touha postarat se o všechno, často až do bodu, kdy se nedokážou uvolnit nebo se o svého partnera opřít.
Lidé, kteří zažili těžké dětství, mohou trvat na tom, že by měli mít naprostou kontrolu nad financemi a všemi druhy rozhodnutí. Nemít plnou kontrolu je pro ně starostí. I když pocit sebevědomí může být silnou stránkou, může být zároveň zátěží. Pokud uznáte, že smysl pro zodpovědnost je pozůstatkem těžkého dětství vašeho partnera, budete schopni zlepšit jeho emocionální stav a pomůžete mu, aby se cítil lépe. Abyste toho dosáhli, musíte najít rovnováhu v přebírání odpovědnosti a rozhodování ve vztahu.
Jsou příliš nezávislí
Dospělí, kteří se jako děti museli o sebe postarat sami, vyvinuli silný smysl pro nezávislost a autonomii. Se správným přístupem může být tato vlastnost pozitivnější a celkově pomoci vašemu vztahu. Pokud váš partner vyrůstal ve složitém prostředí, naučil se, že jeho jedinou možností je spolehnout se sám na sebe. I když je autonomie obdivuhodná vlastnost, může někdy bránit jeho schopnosti požádat o vaši pomoc nebo ji přijmout ve vztahu.
Může se dokonce domnívat, že přijetí podpory je známkou jeho slabosti nebo neschopnosti. Zajímavé je, že lidé se silnou autonomií mohou mít potíže s vytvářením hlubokých emocionálních vztahů, jako by byli neustále v defenzivě. V psychologii se tato vlastnost nazývá nadměrná nezávislost. Bohužel se to může stát překážkou blízkosti a vzájemné podpory, které jsou základními prvky vztahu.
Mají strach z opuštění
Člověk, který vyrůstal v prostředí emoční nestability nebo zanedbávání, si mohl vypěstovat hluboce zakořeněný strach z opuštění, který si přenáší do vztahů dospělých. Jako by každou chvíli čekali, kdy budou opuštěni a zůstanou zase sami, jako tomu bylo v jejich citlivém dětství. Partner se strachem z opuštění může dokonce přehnaně reagovat na potřebu druhého partnera po nějakém osobním prostoru.
Toto chování nepochází od druhého partnera, ale má své kořeny ve strachu, který dotyčný získal v dětství. Do jejich podvědomí se vrylo přesvědčení, že „ti, kdo tě milují, tě opustí“. Strach z opuštění mohou být vyjádřeny různými způsoby, například přílišnou připoutaností, neustálou potřebou ujišťování, nebo dokonce mohou partnera odstrčit, chtějíce vidět, co udělají, když je nakonec opustí. V každém případě je toto chování výsledkem jejich traumatu z dětství, nikoli nedostatku lásky nebo důvěry v partnera.
Mohou být překvapivě odolné
Odolnost je chvályhodná vlastnost, a tak si ji málokdy spojujeme s těžkým dětstvím. Ve skutečnosti je odolnost světlou stránkou těžkostí, které někteří lidé zažili jako děti. Vyvinuli schopnost odrazit se po každé obtížnosti a neúspěchu do úžasné míry.
Na úrovni vztahu je psychická odolnost bezesporu velmi pozitivním prvkem, který je formuje jako partnery, kteří se dokážou vyrovnat s životními těžkostmi a nezdary. Přestože se vytvořil jako obranný mechanismus po traumatu, je to dovednost, kterou zdokonalili a mohou ji používat ve vztazích. Zůstává však důležité být schopen vidět partnerovo skryté trauma, které ho vedlo k rozvoji jeho odolnosti.
Tip: Vytrvalost a náklonnost jsou „klíčem“ k překonání těžkého dětství
Nyní, když víte, že zážitky z dětství mohou významně ovlivnit chování lidí, chápete jejich dopad na vztahy. Toto porozumění vám nabízí jedinečnou příležitost vyvíjet se společně se svým partnerem. Je velmi povzbudivé vidět, jak váš partner využívá svou sílu a odolnost k překonání obtíží a výzev. Jejich zkušenost prokázala, že mají vytrvalost, empatii a transformační sílu lásky a podpory. Ale stejně tak je důležité si uvědomit, že překonávání a léčení je neustálý proces, který vyžaduje trpělivost, pochopení a často i odborné vedení.
enikos.gr