Určitě mnoho lidí napadlo, co dělat, pokud neúmyslně poškodí zboží v obchodě. Jsme povinni uhradit náklady na poškozený výrobek? Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá, jak se může zdát. Podívejme se tedy, co na toto téma říká Občanský zákoník.
Stává se, že při nákupu bez ohledu na naši vůli dojde k poškození zboží. Může se jednat o náhodné odtržení držadla sklenice, neúmyslné rozbití skleněné láhve nebo rozdrcení rajčata. Takové situace jsou jakousi zkouškou naší slušnosti.
Pokud po takovém incidentu začneme panikařit, poohlížíme se po případných svědcích a pak schováme poškozené zboží na vzdálenějším konci regálu, v tomto testu určitě propadáme. Navíc, jak zdůrazňuje Občanský zákoník, takové chování je často naprosto zbytečné.
Je za rozbitou nádobu zodpovědný zákazník nebo obchod?
Podle zásady ex delicto obsažené v OZ: „Kdo jinému svým zaviněním způsobil škodu, je povinen ji nahradit.“ Tento princip, i když je obecný a nepřesný, je východiskem pro další úvahy. Jasně však nevysvětluje, kdo má nést náklady na zboží poškozené v prodejně. Proto musíme hledat další objasnění. Potom narazíme na článek 546 téhož kodexu, který říká:
Tato dvě ustanovení nám ukazují, že odpovědnost za poškozené zboží ne vždy nese zákazník. Máme-li pochybnosti, zda jsme zodpovědní za poškození zboží, neměli bychom hned souhlasit s úhradou nákladů. V takové situaci bychom měli počkat, až se věc objasní, například pomocí nahrávek ze sledování.
Jak interpretovat tato ustanovení v praxi?
Samozřejmě domáhat se svých práv v takových situacích není vždy jednoduché a příjemné. Pokud jsme například rozbili hospůdku hozením do koše z velké výšky, je to určitě naše chyba a žádný soud by si to nevyložil jinak.
Situace se však zkomplikuje, když není jasná posloupnost příčin a následků. Pokud je například na jedné polici příliš mnoho věcí a navzdory našemu úsilí některé spadnou na zem, je to pravděpodobně chyba obchodu. V takovém případě bychom neměli nést náklady na poškozené zboží.
