„Klíště může zalézt pod kůži a naklást tam vajíčka!“ 13 nejběžnějších mýtusů a pravd o kleštích

Mohou se zavrtat do kůže lidí a zvířat a přenášet nemoci jako lymská borelióza a klíšťová encefalitida.

Strach a nevědomost způsobují, že kolem těchto malých pavoukovců roste mnoho mýtů.

Co tedy o nich musíme vědět, abychom se před nimi lépe chránili?

Mýtus 1: Klíšťata potřebují k životu lidskou krev

NE Klíšťata potřebují krev, aby dokončili svůj vývojový cyklus. Snášení vajíček samicí, proces přeměny z larvy na nymfu a poté na dospělého jedince.

Klíšťata se živí krví obratlovců, zejména lesních zvířat (hlodavců, ptáků a veverek) a lidé se stávají hostiteli pro nedostatek kvalitnějších zdrojů potravy.

Mýtus 2: Klíšťata se nakazí lymskou boreliózou

NE Kleště samotné neonemocní, přenášejí jen viry klíšťové encefalitidy a bakterie způsobující lymskou boreliózu. To však není všechno, klíšťata jsou nositeli i jiných patogenů, které způsobují další onemocnění: anaplazmózu, babeziózu, mykoplazmózu a bartonelózu.

Bohužel tyto infekce poměrně často koexistují s patogeny Lyme, což ztěžuje diagnostiku a léčbu.

Mýtus 3: Klíšťata se vyskytují pouze v lesích

NE Přestože vlhké lesy, zejména listnaté a smíšené, jsou jejich oblíbeným místem, najdeme je téměř všude – v parcích, na loukách i na městských trávnících.

Kdysi tento hmyz žil zejména v nížinách, dnes jej lze nalézt iv oblastech do 1500 m nm Má ráda přechodové zóny mezi různými druhy vegetace, jako jsou okraje lesů, louky, čistinky či místa při cestách.

Hodně jich je v kapradi, bezu a lísce. Klíšťata nemají rádi slunce, ale mají rádi teplo (do 25 °C) a vlhkost.

Mýtus 4: Klíšťata jsou aktivní pouze v létě

NE Klimatické oteplování, zejména mírné zimy, výrazně prodloužily sezónu klíšťat, která začíná v březnu a trvá až do listopadu s krátkou přestávkou během horkých letních měsíců.

Existují dva vrcholy roční aktivity: květen – červen a září – říjen. Přes den je vrchol ranní aktivity od první rosy do poledne a večer od 16:00 do soumraku. Když teplota klesne pod 4 °C, uloží se na zimní spánek – ukryjí se v listové podestýlce a přečkají nepříznivé podmínky.

Mýtus 5: Klíšťata nás našli náhodou

NE Klíšťata aktivně loví nebo prostě číhají na listech a trávě na kořist. Dokáží skočit ke kořisti, ačkoli se dříve (samička) podrží, dokud se nepřiblíží k jejich poloze, aby se v okamžiku drápy nohou zachytily o kůži, srst, oděv.

Na jejich předních nohou jsou spolehlivé „radary“ (Hallerův orgán vnímající pachy, feromony, teplo, koncentraci oxidu uhličitého), díky kterým ucítí kořist na velkou vzdálenost.

Klíšťata rozlišují 40-50 pachů včetně amoniaku, kyseliny máselné obsažené v potu a oxidu uhličitého, který je ve vzduchu, když jej potenciální oběť vydechne. Reagují také na změny teploty (když kořist vrhá stín) a vibrace.

Mýtus 6: Když se klíště dostane na oběť, okamžitě zaútočí

NE NEZBYTNÉ. Klíště si nejprve hledá vhodné místo, někdy i celé hodiny. Upřednostňuje kůži pod koleny, pod prsy, v ohybu lokte, na hýždích, za ušima, v tříslech – kde je kůže tenká, teplá a snadno se uchopí.

Proto byste po procházce v lese měli okamžitě vytřást oblečení a vlasy mimo domov. Potom zkontrolujte celé tělo, osprchujte se, čímž se klíště smyje, pokud se ještě nepřisál.

Mýtus 7: Kleště jsou na kůži snadno viditelné

NE Klíště ve stádiu larev má průměr 0,5 mm a světle hnědou barvu podobnou barvě kůže. A ve stádiu nymfy má velikost zrnka písku (1,5 mm). Kousnutí je navíc zcela bezbolestné, protože klíště vstříkne spolu se slinami i látku s anestetickými vlastnostmi.

Larva se živí krví asi 3 dny, nymfa 5 a dospělý až 11 dní. Teprve když má klíště dost, odpadává.

Mýtus 8: Klíště můžete odstranit prsty

NE Potřebujete dobrou pinzetu nebo speciální nástroj (dostat v lékárně). Z bezpečnostních důvodů by se to mělo dělat v jednorázových rukavicích, protože infekce se může dostat do krve i přes mikrotrhlinky na pokožce rukou.

Měl by se uchopit co nejblíže kůži a vytáhnout silným, mírně klenutým pohybem (bez otáčení doprava nebo doleva).

Mýtus 9: Klíště lze snadno odstranit nebo po namazání odpadne sám

NE Před odstraněním klíštěte ani okolí klíštěte ničím nenamažte (ani antiseptikem, nemluvě o mastnotě). Parazit by se začal dusit a zvracet, což by zvýšilo riziko infekce. Ránu dezinfikujte a omyjte až po ujištění se, že klíště úplně vyšel.

Mýtus 10: Pokud klíště odstraníte do 24 hodin, infekce nehrozí

NE Bohužel neexistuje žádná záruka, že rychlé odstranění klíštěte zabrání infekci. Pokud slinná žláza klíštěte obsahuje viry encefalitidy, přenáší je ihned po porušení celistvosti kůže.

Bakterie borélie žijí ve střevě, ale pokud klíště již v této fázi ulovil a chce jen dojíst, budou i ve slinných žlázách.

Je však třeba připomenout, že jen asi 11 % testovaných klíšťat bylo infikováno spirochetami Borrelia, 27 % z nich způsobilo u lidí lymskou boreliózu. Na základě čeho se odhadlo, že celkové riziko vzniku onemocnění je 4 %. Klíšťová encefalitida se zase může rozšířit od 3 do 15 % populace klíšťat.

Mýtus 11: Proti infekcím přenášeným klíšťaty se můžete dát očkovat

NE Očkování proti lymské borelióze se v současnosti neprovádí. Existuje však vakcína proti klíšťové encefalitidě – imunita se získá po dvou dávkách podaných po dobu 3 měsíců.

V budoucnosti jsou k udržení účinnosti potřebné pravidelné injekce: nejdříve 5-12 měsíců po druhé dávce, poté po 3 letech, poté každých 3-5 let. Sérii je třeba začít v zimě nebo brzy na jaře (první dvě dávky dávají imunitu na celou sezónu).

Mýtus 12: Erytém je vždy znakem lymské infekce

NE Ve většině případů se erytém vůbec neobjeví a současně se onemocnění rozplyne. Na druhé straně, když se v místě kousnutí nebo poblíž něj objeví teplé a někdy bolestivé zarudnutí, je to neklamný znak infekce. Je třeba okamžitě zahájit léčbu.

Mýtus 13: Klíště může zalézt pod kůži a naklást tam vajíčka

NE Klíšťata po vypití dostatečného množství krve jednoduše odpadnou. Tyto parazity dýchají pomocí tzv. průduch v břišní dutině, díky kterému se nedokážou zcela zabořit pod kůži – nemohly by dýchat.

Jsou případy, že část pavoukovce při nekompetentním odstraňování zůstane pod kůží, ale nebude tam žít sama.

Tato část však musí být odstraněna, protože její přítomnost může zvýšit riziko infekce.