„Přemýšlím, že začnu se španělštinou,“ řekl jsi svému nejlepšímu příteli, ale nakonec jsi nikdy nezačal s lekcí a plán byl „rozbitý“.
Necíť se špatně. Všichni vaříme v jednom kotli. Možná budu celé měsíce něco cítit, říct o tom všem svým přátelům a pak to nikdy neudělám.
Ostatně, proč jsme nezačali španělsky? Proč jsme už desátou sezónu nešli do posilovny? Proč jsme neudělali magisterské studium, které jsme plánovali?
Nechtěli jsme to tak moc? Báli jsme se? Nebo jsme se jen nudili?
Rozhodnutí nezačít nový podnik, například učit se nový jazyk, může být způsobeno mnoha faktory. Může to být nedostatek motivace, strach z neúspěchu nebo i ztráta zájmu v průběhu času. Tyto pocity jsou běžné a normální.
Zároveň podle vědy existuje další důležitý důvod, proč své cíle neuskutečňujeme.
Podle odborníků mají lidé tendenci sdílet naše plány a plány se svým okolím a to není dobrá volba, a to z velmi specifických důvodů.
A nepatří mezi ně strach z bití, jak nám říkaly naše babičky.
Výzkumy ukazují, že vyjádření našich záměrů může stát v cestě našim plánům a cílům.
Některé studie naznačují, že vyslovení našich záměrů může snížit naši touhu je naplnit, zatímco nesdělování našich plánů může zároveň zvýšit naše šance na úspěch.
„BRAVO“ NEVŽDY DĚLÁ DOBRÉ
Snad nejznámější výzkum o vlivu komunikace na naše cíle pochází od profesora Peter Gollwitzer z New York University. V roce 2009 Gollwitzer a jeho kolegové publikovali výzkum, který naznačuje, že sdílení vašich cílů veřejně snižuje pravděpodobnost jejich realizace a dosažení.
Ve studii studenti práv vyplnili dotazník, který měřil jejich odhodlání co nejlépe využít svých vzdělávacích příležitostí na jejich škole. Polovina zahodila své odpovědi do krabice v domnění, že jejich odpovědi jsou anonymní. Druhá polovina musela své odpovědi projít s experimentátorem.
Poté měly obě skupiny 45 minut na zpracování právních případů. Ti, kteří řekli, že budou tvrdě pracovat a usilovat o něco velkého, nakonec selhali, zatímco ti, kteří se drželi zpátky a neříkali „velká“ slova, dopadli mnohem lépe.
Gollwitzer si všiml toho, že když veřejně sdílíme cíl, často se nám za tento cíl dostává pozitivního uznání od ostatních.
„Well done“ je velmi pěkná věc, ale v tomto případě nám to nedělá dobře.
Chcete vědět, proč tomu tak je?
Náš mozek vytvořil cíl v naději, že jeho dosažení přinese odměnu v podobě pozitivních emocí. Když cítíme pozitivní emoce z pouhého sdílení cíle, náš mozek považuje misi za již splněnou a nemá zájem nás motivovat k dalšímu pokusu.
Pozitivní zpětná vazba, kterou dostáváme, když sdílíme své cíle, tedy potlačuje naši touhu bojovat za jejich dosažení.
Náš mozek v podstatě říká: „Proč pracovat pro tento cíl, když jsme uspokojeni jen pomyšlením na požadovaný výsledek?“
Způsob, jakým náš mozek funguje, když slyšíme podpůrnou zpětnou vazbu, ve skutečnosti stojí v cestě našim plánům. Jinými slovy, díky povzbuzování druhých pro nás přestává být sledování cíle atraktivní, což nás vede k tomu, že se vzdáváme.
ÚPADEK MOTIVACE
V roce 2011 profesorka Ayelet Fishbach z University of Chicago přehodnotila stávající výzkum a provedla na něm nové studie, aby prozkoumala, jak zpětná vazba, kterou dostáváme, ovlivňuje naše sledování cíle.
Ona a její tým dospěli k závěru, že:
Když pozitivní zpětná vazba signalizuje oddanost cíli, zvyšuje to naši motivaci.
Když pozitivní zpětná vazba signalizuje pokrok, ve skutečnosti snižuje motivaci.
Výzkumníci uvádějí příklad studenta, který dostane dobrou známku v testu z matematiky:
Pokud si student spojí dobrou známku s možnou vlohou pro matematiku, je velká pravděpodobnost, že se bude více učit.
Pokud však své vysoké skóre považuje za známku pokroku, může se uvolnit a méně se učit.
Kromě toho vědci dospěli k závěru, že když je někdo v něčem nový, zapojí se do hodnocení svého závazku k cíli a je pravděpodobnější, že se cíle drží, když obdrží pozitivní zpětnou vazbu.
Takže pokud jsme v něčem noví, pozitivní zpětná vazba nám může udělat dobře a povzbudit nás, abychom pokračovali. Pokud jsme však ztotožněni s objektem cíle, opak je pravdou, protože mnohokrát kvůli bezpečí, které cítíme, máme tendenci odpočívat a více se nesnažit.
KONKURENCE MŮŽE ODRADIT
V západních společnostech téměř každý sdílí na sociálních sítích mnoho z toho, čeho dosáhneme a – samozřejmě – prezentujeme hlavně příjemné a krásné pocity, které zažíváme v každodenním životě.
Služební přísaha, cesta do krásné destinace v zahraničí, ocenění ve sportu, medaile získaná v závodě.
Mnoho lidí, sledujících úspěch svého okolí, má tedy tendenci nevěřit svým cílům, věřit, že nejsou dostatečně schopní k úspěchu, věřit, že sami nemohou uspět.
To má za následek, že nezačnou s tím, co chtějí, nebo to vzdají na začátku nebo uprostřed procesu.
Ve studii provedené na Pensylvánské univerzitě vědci zjistili, že když studenti vnímali, že existuje silná konkurence a vysoký standard, snížili své úsilí a mysleli si, že by se jim nemuselo dařit tak dobře jako ostatním.
A konečně, když odhalíte, sdílíte nebo předvádíte své plány, vaše energie je často směrována na nesprávná místa, než by měla být, a radost, kterou získáte, radost z oznámení něčeho krásného, vám nakonec tolik neprospěje.
Zdroj: cnn.gr
