Státní dluhopisy pro občany? Dobrý nápad, říká analytik. Otázkou však je, jak se lidé k penězům dostanou.
Vláda přišla s nápadem vydat pro obyvatele dluhopisy. Jak říká Pavel Škriniar, finanční analytik společnosti Swiss Life Select, nejde o nic převratného ani nového. Se stejnou myšlenkou si pohrávala již v roce 2007, aby navázala na zkušenosti jiných zemí. „Koneckonců státní dluhopisy pro obyvatelstvo tu byly také jako náhrada za druhou vlnu kuponové privatizace v roce 1995,“ říká Škriniar.
Vydávání státních dluhopisů určených primárně pro obyvatelstvo je podle analytika rozumné. Stát je méně závislý na finančním trhu, když jeho dluhopisy nakupují banky, pojišťovny, správci penzijních fondů nebo jiné finanční instituce pro své klienty. Zároveň stát může získat levnější formu financování, než má v současnosti. „Stačí, když čistý výnos z dluhopisu bude pro obyvatele vyšší než čistý výnos z termínovaného vkladu v bance. Toho lze dosáhnout například volbou typu dluhopisu, ale také úpravou sazby zdanění výnosu nebo jeho osvobozením od zdravotních odvodů,“ vysvětluje Škriniar.
Spokojenost obyvatelstva s nakupovanými dluhopisy bude záviset na jejich cílech, očekáváních a především na jejich pochopení fungování dluhopisů. První a dosud nezodpovězenou otázkou je výše výnosu. Výnos by měl být pro obyvatelstvo vyšší než alternativy, které mají k dispozici, tj. úroky z bankovních vkladů. Zároveň by neměl být vyšší než současné výnosy státních dluhopisů, protože to by pro stát nebylo ekonomické.
„Je tedy třeba vyřešit způsob, jakým se tyto dluhopisy dostanou k širokým masám obyvatelstva, aby to nebylo nákladné. Náklady, ať už na straně státu, nebo ve formě poplatků, snižují výnos,“ upozorňuje analytik. Pokud je cílem státu přesunout úspory z nevýnosných běžných účtů, kde stát vybírá nulovou daň a nulové odvody z nulových úroků, může být podle Škriniara požadavek na nulovou daň a odvody ze státních dluhopisů oprávněný.
Spokojenost obyvatel s nakoupenými dluhopisy bude záviset na jejich cílech, očekáváních a hlavně na jejich pochopení toho, jak dluhopisy fungují. První a dosud nezodpovězenou otázkou je výše výnosu. Výnos by měl být pro obyvatelstvo vyšší než alternativy, které mají k dispozici, tj. úroky z bankovních vkladů. Zároveň by neměl být vyšší než současný výnos státních dluhopisů, protože to by pro stát nebylo ekonomické.
Druhou otázkou podle něj je, jak se držitelé dluhopisů dostanou k penězům, pokud je budou potřebovat dříve, než je splatnost dluhopisu. „Budou mít lepší přístup k penězům, pokud budou dluhopisy obchodovány na burze. Burza je místo, kde lze dluhopis kdykoli koupit a prodat. Pak ale zjistí, že existuje rozdíl mezi nominální a tržní cenou. Nominální cena je uvedena na dluhopisu a vyplácí se při splatnosti. Tržní cena závisí na aktuálních podmínkách na trhu a může být nižší nebo vyšší než nominální cena,“ připomíná Pavel Škriniar.
Emise státních dluhopisů určených především pro obyvatelstvo je podle analytika rozumná. Stát je méně závislý na finančním trhu, když jeho dluhopisy nakupují banky, pojišťovny, správci penzijních fondů nebo jiné finanční instituce pro své klienty. Zároveň stát může získat levnější formu financování, než má v současnosti. „Stačí, když čistý výnos z dluhopisu bude pro obyvatele vyšší než čistý výnos z termínovaného vkladu v bance. Toho lze dosáhnout například volbou typu dluhopisu, ale také úpravou sazby zdanění výnosu nebo jeho osvobozením od zdravotních odvodů,“ vysvětluje Škriniar.
Spokojenost obyvatelstva s nakupovanými dluhopisy bude záviset na jejich cílech, očekáváních a především na jejich pochopení fungování dluhopisů. První a dosud nezodpovězenou otázkou je výše výnosu. Výnos by měl být pro obyvatelstvo vyšší než alternativy, které mají k dispozici, tj. úroky z bankovních vkladů. Zároveň by neměl být vyšší než současný výnos státních dluhopisů, protože to by pro stát nebylo ekonomické.
Více informací Stát si opět půjčuje stovky milionů. Ovlivnila vražda Fica výši úroků, které platíme?
„Je tedy třeba vyřešit způsob, jakým se tyto dluhopisy dostanou k širokým masám obyvatelstva, aby to nebylo nákladné. Náklady, ať už na straně státu, nebo ve formě poplatků, snižují výnos,“ upozorňuje analytik. Pokud je cílem státu přesunout úspory z nevýnosných běžných účtů, kde stát vybírá nulovou daň a nulové odvody z nulových úroků, může být podle Škriniara požadavek na nulovou daň a odvody ze státních dluhopisů oprávněný.
Druhou otázkou podle něj je, jak se držitelé dluhopisů dostanou k penězům, pokud je budou potřebovat dříve, než nastane splatnost dluhopisu. „Lepší přístup k penězům budou mít, pokud budou dluhopisy obchodovány na burze. Burza je místo, kde lze dluhopis kdykoli koupit a prodat. Pak ale zjistí, že existuje rozdíl mezi nominální a tržní cenou. Nominální cena je uvedena na dluhopisu a vyplácí se při splatnosti. Tržní cena závisí na aktuálních podmínkách na trhu a může být nižší nebo vyšší než nominální cena,“ připomíná Pavel Škriniar.
Více informací Fico bude prodávat dluhopisy lidem. Zkoušel to i Mečiar a další země. Jak by mohla vypadat nabídka od státu?
Třetí otázkou je splatnost dluhopisů. „Běžní klienti bank jsou zvyklí na jednoleté termínované vklady a často si nedokážou představit delší horizont než pět let. U projektů, které mají být financovány státními dluhopisy, bývá doba výstavby rozhodně delší než rok nebo dva. Pokud stát zvolí krátkou dobu splatnosti, naruší tím financování projektu. Pokud zvolí splatnost dluhopisů, která odpovídá projektu, nemusí mít lidé zájem,“ říká analytik.
Současné zkušenosti Slováků s investicemi do dluhopisů nejsou zanedbatelné. Podle Škriniara mají v korporátních dluhopisech investovány asi 4 miliardy eur. Tyto dluhopisy se však od státních dluhopisů liší vyšším rizikem nesplacení. Je tedy otázkou, zda tito zkušení investoři s vyšší tolerancí k riziku budou mít zájem o nízkorizikové, a tedy méně výnosné státní dluhopisy.
