Živý příběh: Vnuk Andrease Papandreou ukázal interiér nechvalně známého domu v Kastri (video)
V historickém domě rodiny Papandreou at Kastri, vstoupila kamera pořadu „Super Kateřina“. Vnuk Andrease Papandreoua, Kostis Katsanevas, poprvé ukázal prostor na kameru a vyprávěl neznámé příběhy o tom, co se tam stalo.
Jak je uvedeno v příslušné zprávě, dům byl věnem Georgiose Papandrea jeho vnučce Sofii, která je majitelkou, a dnes v něm žije jeden z jejích dvou synů Kostis Katsanevas.
Viz také: Metron Analysis Survey on Postkolonization: Andreas Papandreou „vede“ v srdcích Řeků
„Byla zde učiněna prohlášení, prošlo mnoho důležitých osob, proběhly skvělé diskuse a myslím, že cítíte historickou váhu, když sem vstoupíte,“ řekl původně Kostis Katsanevas.
„Rodina Papandreou sem vždy přiváděla lidi. Tolik lidí tudy prošlo. Měli jsme party, dobře jsme se bavili, jak předchozí generace, tak i ty současné,“ dodal.
Kostis Katsanevas: „Můj dědeček Andreas Papandreou je pro mě hrdina příběhů, románu“
„Dům byl postaven v roce 1930 a několik let byl letním sídlem Georgiose Papandrea. Je mi velkou ctí žít v tomto domě a být pokračovatelem této rodiny. Protože jsou však také mojí rodinou, cítím také pocit normálnosti, jako každý jiný,“ pokračoval Kostis Katsanevas, který poté vyprávěl neznámý příběh o Andreasi Papandreou a žert, který si na své ministry dělal.
„Prošly tudy přední osobnosti, jako Olof Palme, Indira Gándhíová. Často rád vyprávím příběh, že Andreas Papandreou u stolu, kde obvykle jedli jak rodina, tak úředníci, v neformálních chvílích, ale s ministry atd. přivedl svá vnoučata a položil je pod stůl, aniž by je viděli. ministrů a věděl, že by ministrům zavázali boty. A smál se sám sobě,“ prozradil Kostis Katsanevas.
„Měl jsem to štěstí i smůlu, že jsem dlouho v životě neměl svého dědečka Andrease Papandreua. Bylo to období, kdy se rodina rozdělila a my jsme procházeli různými těžkostmi. Bylo málo okamžiků, kdy jsem měl možnost sedět s dědou.
Jsou tam nějaké momenty, ale pamatuji si je spíš jako fotografie. Dědeček Andreas je pro mě hrdina příběhů, románu. Jako miminko jsem měl pro babičku větší slabost, protože jsem ji prožil,“ popsal také sám sebe.
