Dokud naši rodiče žijí – my jsme děti! A jejich ztráta je životní ranou v jakémkoli věku.
Výzkum potvrzuje, že truchlení nad ztrátou rodiče může ve skutečnosti změnit fungování našeho mozku a mít dlouhodobé fyzické následky.
Cingulární gyrus, frontální kortex a mozek jsou zodpovědné za pocit bolesti a smutku. Jsou také zodpovědné za vzpomínky, spánek a chuť k jídlu.
To vysvětluje, proč když jsme ve stavu hlubokého smutku nebo deprese, čelíme poruchám spánku a chuti k jídlu.
Ztráta rodičů v raném věku je náhlý smutek, který může vést k hněvu a depresi.
Mít čas připravit se a přijmout ztrátu rodiče, když je otec nebo matka nemocní, nám pomáhá snáze se vyrovnat se smutkem.
Ztráta rodiče může vést ke zvýšenému riziku dlouhodobých emocionálních a duševních problémů, jako je deprese, úzkost a zneužívání návykových látek.
Ztráta rodiče v dětství tyto šance jen zvyšuje. Přibližně jedno z 20 dětí do 15 let ztratilo jednoho nebo oba rodiče.
Když dojde na smrt rodiče, neexistuje nic jako „překonám to“.
Podívejte se více:
Bez ohledu na to, jaký jste k nim měli vztah nebo jací byli rodiče, smrt nás hluboce a navždy změní – mentálně, fyzicky i emocionálně.
Važte si svých rodičů, milujte je, dokud jsou naživu!
