Speciální terapeut odhaluje věci, které by rodiče měli přestat dělat, pokud nechtějí svému dítěti způsobit trauma. Morgan Pommells je psychoterapeutka, specialistka na léčbu dětských traumat z kanadského Ontaria a sdílí „zlaté“ rady pro rodiče.
„Rodičovství je náročné a rodiče nemusí být dokonalí,“ zdůrazňuje Pommells. Děti také nepotřebují dokonalého rodiče, ale nutně potřebují rodiče, který jim poskytne bezpečí.
Konkrétně ve svém příspěvku na Instagramu napsala, že „prosí“ rodiče, aby přijali její rady, aby psychicky netraumatizovala své děti.
Věci, které musíte okamžitě přestat dělat, pokud chcete ochránit své dítě před psychickým traumatem
- Křičet na své děti, jakmile se vrátíte domů z práce
- Při vzteku přijměte pomstychtivé ticho
- Probuďte své dítě hlasitými nebo agresivními zvuky
- Chovejte se k sourozencům tak odlišně, že je jasné, že máte preference (zejména se syny)
- Když vám řeknou, že jim bylo ublíženo, odpovězte: „Jsem ta nejhorší máma“
- Odmítněte se omlouvat za to, že jste rodič
- Požadujte, aby všichni poslouchali, když jste na nervy
- Nechrání děti, když partner udělá něco špatného nebo škodlivého
- Zacházet s nimi nespravedlivě jen proto, že „život je nespravedlivý“, je nepřipraví ani je před ničím nechrání. Jediné, co je udělá, je jizva na celý život.
- Přemýšlejte o svých dětech jako o „prodloužení“ vás samotných.
- Myslí si, že by měli být vděční, protože je krmíte a chráníte je. To je vaše povinnost
- Udělejte argument „někdo jim to musí říct“ jako záminku k ventilování vzteku
Nejprve začal radou: Nekřičte na děti, až se vrátíte z práce. Téma druhého a třetího tipu bylo podobné.
Další důležitá rada se týkala citových „zbraní“ pro trestání dětí. „Nepoužívej pomstychtivé ticho, když jsi naštvaný.“ Pommells také dodal, že „rodiče by neměli budit své děti ‚hlasitými nebo agresivními zvuky‘. Při vysvětlování řekl, že křik na děti nedělá nic jiného, než že narušuje jejich nervový systém. Křik a napětí spouští stresové reakce, které uvádějí děti do režimu „bojuj nebo uteč“ a nutí je žít ve strachu.
Podle Pommellse, když rodiče způsobí svým dětem hluboké emocionální trauma, mohou děti vyrůst a vyhledat terapii, aby překonaly toxický způsob, jakým s nimi jejich rodiče mluvili nebo s nimi zacházeli.
„Nechovej se k sourozencům tak odlišně, aby bylo jasné, že máš preference,“ uvádí jako důležitou radu. „Neříkejte, že jsem ta nejhorší matka, když vaše děti přiznávají, že jim bylo ublíženo. „Neodmítej se omluvit za to, že jsi rodič.“
Podle údajů od Substance Use and Mental Health Service je trauma z dětství velmi časté. Více než dvě třetiny dětí uvádí, že ve věku 16 let zažily alespoň jednu traumatickou událost.
Pommells na adresu dětí, které zažily zneužívání v dětství, zdůrazňuje, že „za žádných okolností byste neměli mít pocit, že jste kvůli traumatickému zážitku nemilovaní nebo sami,“ zdůraznila.
Pommells bourá nerealistický standard „dokonalého rodiče“, ale zdůrazňuje realistický standard „bezpečného rodiče“
V několika bodech Pommells vysvětluje, že děti by neměly být zodpovědné za pocity svých rodičů. „Pokud jste mě sledovali, všimli jste si, že stále znovu a znovu říkám, abyste přestali vytahovat své hovno na děti,“ poznamenal.
„Nepožadujte, aby všichni chodili po špičkách, když jste nervózní.“ „Nechránit děti před špatnou náladou partnera“, „spoléhat se na děti v citové podpoře, jako by byly partnery“.
Specialista zdůrazňuje, že je třeba, aby rodiče vždy dávali bezpečí svých dětí na první místo, a vysvětluje, že pokud tak neučiní, první věc, kterou dítě v dospělosti udělá, bude vyhledat psychologa, aby našel psychologické bezpečí, které potřebovalo.
„Být nespravedlivý ke svým dětem, protože svět je nespravedlivý.“ Nepřipravujete je tedy vůbec na nic. „Myšlete na své děti jako na rozšíření sebe sama.“ Vaše děti jsou mnohem víc než jen prodloužením jejich rodičů. „Věřím, že by ti měli být vděční za to, že je krmíš a ukrýváš.“ „To je vaše práce rodičů,“ dodává.
„Vše, co děláš, je vyvolávat hněv a zraňovat sebevědomí“
Pokud rodiče použijí tuto taktiku, podaří se jim pouze vyvolat hněv a snížit sebevědomí svých dětí. Pommells vysvětluje: „Myslím, že rodiče v 99 % případů dělají to nejlepší, co mohou. Většina chyb se dělá podvědomě, ale to nesnižuje intenzitu následků.“
Prolomením začarovaného kruhu traumatu z dětství zajistíte svým dětem zdravý přechod do dospělosti
Rodiče mají klíčovou roli v zajištění bezpečného a zdravého prostředí, kde se snižuje riziko traumatu z dětství.
A naopak, když rodiče poskytují bezpečné a láskyplné prostředí, děti si s větší pravděpodobností vyvinou sebeúctu a silný smysl pro identitu. Bezpečné rodinné zázemí pomůže dětem utvářet jejich sociální vztahy, zvládat tlak vrstevníků a vytvářet si zdravý sebeobraz.
Na závěr Pommells vysvětluje, že nikdo se neučí, jak být rodičem. Je to role hraná většinou nevědomě a na celý život
Musí být jasné, že žádný rodič nemůže ochránit své dítě před každou formou nebo příčinou traumatu. Ale vědomou snahou prolomit koloběh traumatu z dětství může rodič snížit riziko a zmírnit intenzitu a dopad traumatu v životě člověka.
Zdroj: enikos.gr
