O zahradě s Mariannou Piršelovou, majitelkou certifikované přírodní zahrady

Rozhovor s Mariannou Piršelovou, majitelkou certifikované přírodní zahrady.

Vy jste majitelkou certifikované přírodní zahrádky, co to přesně znamená?

K tomu, abychom nějakou zahradu mohli nazvat certifikovanou přírodní zahradou, musí splňovat několik kritérií. Jsou to tři základní kritéria: nepoužíváme rašelinu, umělá hnojiva a pesticidy.

K tomu se přidají další doplňková kritéria, jako jsou zadržování dešťové vody, živý plot z místních dřevin, prvky louky, ovocné stromy, zeleninové záhony nebo ponechaný divoký neudržovaný kout pro volně žijící živočichy.

Jaké výhody vidíte v tom, když si člověk založí takovou zahrádku?

Přírodní zahrada je velká radost a příležitost být v kontaktu s přírodou. V takové zahradě se stírá rozdíl mezi krajinou a zahradou. Zahrada je jakýmsi pokračováním přírody kolem se vším, co k tomu patří – stejně jako sbíráme plody v lese, iv přírodní zahradě si odtrhneme sladkou malinu, jablíčko či jahůdku, natrháme bylinky do polévky nebo je nasušíme na čaj.

Je to místo, kde žije člověk a příroda v symbióze. Spousta přírodních zahrad má i prvky permakultury, protože oba koncepty se dost prolínají. má dokonce na tuto symbiózu výbornou myšlenku – nebojujme s přírodou, ale spolupracujme s ní. Protože když se lépe podíváme, zjistíme, že všechno kolem na této planetě pracuje pro nás, my jen musíme pochopit jak.

Pokud bych chtěla začít s takovou zahrádkou, co mám udělat jako první?

Pozorovat. Když chceme založit přírodní zahradu, opravdu musíme nejprve pochopit a promyslet, k čemu chceme zahradu využívat. Začněme klidně malými věcmi – založme si jedlý živý plot nebo menší zeleninový záhon.

V tomto případě můžeme říci, že cesta je cíl, užívejme si toho. Můžeme se také inspirovat lidmi, kteří jsou na této cestě o kousíček dál. Během léta lze v rámci komentovaných prohlídek, které pořádá Škola permakultury, navštívit přírodní permakulturní zahrady, kde se jako návštěvníci umíme podívat za brány fungujících zahrad a inspirovat se.

V nabídce jsou projekty napříč celým Slovenskem, já sama ve své zahradě také doprovázím a vždy je to velmi příjemně strávený čas, který je inspirací i pro mě.

Kolik času a peněz mi to zabere, pokud se rozhodnu vybudovat si takovou zahrádku?

Na začátku to vyžaduje spoustu času než asi všechno, co vytváříme od základu. Ale když si zahradu založíme podle výše uvedených principů spolupráce s přírodou, později nebudeme mít díky nim na zahradě moc práce, protože v ní bude vše navzájem spolupracovat.

Co se týká financí, je to různé. Při budování zahrady umíme z velké části improvizovat a recyklovat materiály. I zde platí, že cíl je cesta a svůj domov včetně zahrady budujeme celý život.

Jaká je péče o přírodní zahrádku v porovnání s klasickou?

V přírodní zahradě se až tak nebojíme, pokud v ní občas vyroste plevel. Není přísně uspořádána a vyčištěna. Naopak tím, že si můžeme dovolit nechat jí divočejší ráz, nejsme otroci přílišné údržby.

Zahrada se prostřednictvím naší minimální pomoci udržuje sama a my máme více času sednout si na terasu a vychutnat si pobyt na čerstvém vzduchu při dobré kávě nebo knize.

Dá se pěstovat udržitelně i na balkoně?

Zde je třeba si dobře promyslet, jak a co propojíme, abychom dostali co největší výnos. To znamená, že na sebe vrstvíme prvky a prostor využíváme opravdu efektivně. Vysvětlíme si to na příkladu společného pěstování např. maliny, táhlé liány, jako je minikiwi, a jahod.

V jednom květináči takto v symbióze může růst minikiwi, které táhneme po opoře po stěně, podeň zasadíme malinu nebo jiný ovocný keř a nejnižší vrstvu tvoří jahody, které nám zakryjí půdu v ​​květináči a zároveň ji zamulčují a ochrání před výparem.

Připravila: Kateřina Lučeničová
Foto: Marianna Piršelová, isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Pěkné bydlení 07/2022